• 23.11.2017

    Záznam kančího běhu

    Loučeni s azimuty tedy stálo za to.
    Předseda svolával akci dlouho dopředu, nejprve na neděli a když se termín běhu blížil, tak na sobotu. Z původně hojného počtu Čepíků nakonec zbyl jen předseda a pokladník. To by mohl být pěkný závod.

    Vyrážíme tedy v sobotu směr Kladno, Slaný.
    Po pětaosmdesáti kilometrech jsme na místě, ale nikde nikdo. Kontrolujeme pokyny a ejhle, závod je až v neděli. Otáčíme vůz a vracíme se do Prahy.
    V neděli si jízdu zopakujeme, alespoň nebloudíme, cestu již známe. Dorážíme na místo a již nás vítají lampionky.
    Tak závod bychom našli, teď ještě kontroly.

    První vybíhám na trať já. Musím se snažit, mám hodinky s GPS. Ale bohužel trať mi nevyhovuje. Už podle popisků bylo jasné, že tohle bude pro mě těžký závod. Samá rokle, prohlubeň, jáma, jamka a další výmoly.
    Přebíhám první kontrolu a už mám ztrátu. Nakonec ještě bloudím po bažině sem a tam, a když už konečně najdu třetí kontrolu, pádím jak s větrem o závod.
    Nacházím další kontroly a mám už osmičku, když tu najednou, kde se vzalo, tu se vzalo, prasátko.
    No prasátko, prase! Co si teď počít? Paní přede mnou duchapřítomně skáče na strom. Já se rozhlížím a říkám si, že snad to prase uteče, jelikož stromy kolem mě tedy nejsou vhodné na šplhání.
    Prase se dalo do pohybu a rovnou ke mně. Koukám, ze nějak kulhá. Míří na mě a tak tedy hop na strom. Jsem asi půl metru nad zemí, to snad bude stačit. Prase přišlo k mému stromu a nechce jít pryč, síly dochází a ruce kloužou po kmeni, jak v kresleném filmu. Co teď?
    Křičím pomóc, pomóc, ale kde je můj rytíř na bílém koni? Pije si na shromaždišti svářo!
    Naštěstí prase odchází dál a když už je asi tak tři metry ode mě, již nemám sílu a padám na zem. S paní se domlouváme, že zdrháme. Tak tedy kam jsem to vlastně chtěla běžet? No, to je jedno. Někam od prasete.
    Zbytek závodu dokončuji trochu roztřeseně, ale rychle. Hlavně rychle z lesa.

    Záznam běhu k vidění na postupech. Jen upozorňuji, že ta dvouminutová pauza za osmičkou, co stojím na místě, visím s vypětím všech sil na stromě. Objevila jsem v sobě skryté rezervy, ale divočáka už bych potkat nechtěla.

    Těšíme se na další sezónu.

    Výsledky našich borců. A podzimní žebříček.


    Katka



    16.8.2017

    Po roce je tu zase vícedenní závod Rumcajsovi mile.

    Ve čtvrtek rozkládáme základní tábor v Sedmihorkách. Po trochu napínavém hledaní místa, parkujeme náš karavánek a jdeme se koupat do místního rybníka. Fanda si užívá kempových kroužků a my svijanského mázu.

    V pátek začínáme s Fandou přípravu na závod ranní jógou a po příjemném protažení odjíždíme na shromaždiště. Přestává svítit sluníčko a vypadá to, že předpověď tentokrát bohužel vyjde. Děti proběhnou závod ještě za sucha, zato my s Márou poznali, co znamená promoknout na kost. Ještě štěstí, že mapy jsou voděvzdorné. Asi v půlce závodu se strhla šílená bouře, přes proud vody padající z oblohy není vidět na krok. Jednu chvíli se v té tmě dá najít kontrola jen podle rudých záblesků, pozor, nepoplést s těmi modrými. Blesky lítají lesem sem a tam, ale závodnici stále běží. Po té co udeří blesk asi sto metrů ode mě, už mám vážně strach a zaujmu naučenou polohu, z manuálu, na bobku. Děsně se bojím, kde to zase švihne, ale po chvíli mi přijde líto, že mi běží čas a pádím k další kontrole. Říkám si, že když nejsem na vodní ploše, tak to snad bude v pohodě. Za chvíli vybíhám na cestu, ale cesta se mezitím změnila v řeku. I přes nepřízeň počasí máme všechny kontroly a náš největší reprezentant junior Fanda i výborný čas.
    V sobotu a neděli je počasí ideální, trať krásná, chce to jen trefit ten správný šutr v lese a kontroly se ukazuji samy. Některé kontroly jsou však k nenalezení, ale naučila jsem se výhodné směňovat informace. Základ je najít alespoň nějakou kontrolu a o té říct ostatním. Na oplátku mi oni ukáží v mapě, kde jsem.

    Parádní závody, teď už jen vyléčit rýmu a těšíme se na další rok.

    Výsledky našich borců. I HDRka.


    Katka



    3.6.2017

    Oslovila nás Klára s Honzíkem, ať s nima jedem do Oplan na školičku orientace v přírodě.
    Trochu nás zarazila vzálenost, kterou nahodil "Mireček" - naše GPS. Ale zdárně jsme našli shromaždiště a po nezbytné předzávodní přípravě, je to přeci jen školička, tratě jsou bez fáborků (mapu jsme dostali už před startem) a utvoření dvoučlených týmů, jsme vyrazili do lesa.
    Tratě byli moc pěkně postavené a kluci, ač zvyklí na fáborky, ji s několika přeběhy zvládli sami.
    Holky si v lese pokecali při mírném tempu a Juráš opět pozbíral půl lesa, než se dovalil do cíle.

    Pořadatelům díky.


    Mára



    28.5.2017

    Po včerejší klasice nám nohy už moc nesloužili a střihnout si to dvakrát na start a zpátky než vůbec začnem závodit taky není úplně ono.
    Les tahal za nohy a moooc by mu prospěla babka, co topí doma klestím.
    S Káčou jsme měli startovní čas chvilku za sebou, tak jsme si dali kousek spolu. Narazili jsme na sebe ještě jednou, zrovna ve chvíli, kdy už vypadala, že začne používat cizí slova. Většinou irská.
    Sešli jsme se zas až v cíli a zakončili závod jedním oroseným.
    Výsledky


    Mára



    27.5.2017

    Na start je to poněkud z ruky a zrovna tak z cíle. Juráš tvrdě vyžaduje dodržení zaběhnuté dohody a na start i z cíle se nechá donést. Má novou zálibu během závodu, trhá květiny "pro maminku". Vymluvit si to nedá, ale aspoň občas zapomene, že běží. Teda vlastně jde.
    Dali jsme to a v cíli se občerstvili pramenitou vodou.
    Káča s Fandou se o sebe postarali sami, tak nechávám Juráše ve školičce. Umístění školičky je odvážně hned vedle potoka, kde taky po návratu z lesa nacházíme oba kluky, jak loví žábu.
    Trať pěkná, ale 9,3 a 230m dává tušit, že to nebude žádná oddychovka. Po druhém překonání brdského hřebenu jsem udělal "drobnou" chybku a zachránil mě až včelín, bohužel zcela mimo mnou zamýšlený postup. Na předposlední kontrolu mi nezbývalo mnoho sil, tak jsem si myslel, že se svezu za někým, kdo vypadá, že ví, kam běží. Nevěděl. Přestal jsem mapovat a když můj tahoun nenadále změnil směr o stoosmdesát stupňů, zůstal jsem stát sám, opět ztracen. Chvilka práce s busolou, posbíral jsem poslední zbytky sil a dotlačil se do cíle.
    Odměna, párek a pivo, byla dnes skutečně zasloužená.
    A jak jsme si dnes vedli? Dobré to bylo.


    Mára



    31.5.2017

    Na závod do Tróji vyrazili jen skalní Čepíci. Horké slunce, které nám ve frontě na start svítilo na budku, udělalo své. Fanda kolem nás běhal po fáborkách tam a zpátky, zmatený, jak Goro v Tokiu. Nevadí! Máme alespoň spoustu závodních fotek.
    Juráš to dnes naopak pojal "na krtka". Pečlivě zkoumal každý ... věc, co cestou uviděl. Kameny, žaludy, mravence, kytky. Pokaždé, když už měl plné packy, vypadal jak kteček, co potřebuje kalhotky. Ale s kapsami!.
    No, do cíle se nakonec dostali oba. Výsledky.


    Mára


    24.5.2017

    Důvěrně známý terén vybízel k výkonům. Ten náš byl téměř nadlidský. Závod, alespoň v naší kategorii hádéer, jsme pojali jako zdravotní procházku.
    Naše umístění odpovídá našemu tempu.
    Zato Fandovi se dnešní závod vydařil.


    Mára


    23.5.2017

    První pépéžetko máme úspěšně za sebou a bylo to vcelku milé proběhnutí zámeckým parkem. Účast nebyla sice valná, ale o to zaslouženější jsou body do poháru.
    Díky troše štěstí se i "potkali a pozdravili" všichni účastnivší se Čepíci.
    Příště nás snad bude víc!

    Výsledky našich borců v kategoriích HDR, T5 a H10L. A jak zhodnotil Ondra: "Nestydíme se!".


    Mára



    8.5.2017

    Jedu nakonec bez rodinky, protože doléčují průjmíček a hned průšvih! Kromě bot nemam čip ani popisník a co nejhůř, nemám dres. Takže nejenže jsem od rána rozlámaný, ještě se trochu pocvičím v ostré diskuzi s Jančou a pak se mám soustředit na běh. To abych kromě nářadí, věcí do práce, a dalších vozil s naším přijížděním pořád snad úplně všechno! No nic, dá se vyřešit.
    S Márou se nad tím zasmějem vedle problémů světa a dáme si pivo ve frontě na náhradní čip.
    Start je až skoro na hřebeni Brd, takže skoro letmý start, ani jsem si nestihl odskočit. První kontrolu jak je mým dobrým zvykem hledám systémem “kroužím kolem” až se nade mnou slitovali kolemjdoucí. Kontrol není moc, vzal jsem krátkou, ale s takovým stylem to bude úplně stačit. Dlouhé přeběhy, pěkná příroda, málo lidí v lese, co víc si přát. Ještě jednu kontrolu jsem hledal stylem “najdu silnici a zeptám se kudy do Prahy”, ale poplašené stádo nic neříkalo, tak jsem to nakonec našel podle lišejníku. Před cílem jsem ještě oplatil dobrým skutkem klučinovi, co přeběhl, jen mel jinak velkou mapu, tak mi to taky moc nesedlo. Snad nakonec dorazil do cíle!
    Sběrka byla schovaná mezi smrčky, ještěže to tam už bylo dost vydupaný. Z cíle začalo víc a víc pršet, tak jsem i popoběhl a dobře tak! Na vesnici tekl po hlavní třídě potok. Snad příště bude lépe a aspon budu mít všechno vybavení! Začnou pražské Žakety, tak to bude ještě blázinec, než se přemístím po práci.


    Ondra

    9.5.2017

    Říkal jsem si kdy to přijde a už to přišlo.
    Po jarních krátkých konečně pořádná klasika.
    Pěkný závod a jak prohlásil Fanda: "Dnes mi to šlo moc dobře.". U mě taky dobrý a podle výsledků rozhodovala každá vteřina. Deset závodníků v rozmezí šesti minut, to je pěkně vyrovnané.
    Poněkud jsem podcenil počasí, to že před startem nepršelo mě trochu zmátlo a vyrazil jsem do lesa bez mapníku. To se mi vymstilo na předposlední kontrole, když v upadnuvších částech mapy byla i ta část, která mě teprve čekala.
    No nic, do cíle to bylo už jen kousek a trocha nejistoty neuškodí.
    Výsledky


    Mára



    3.5.2017

    22.4. Mistrovství na krátké trati v Týnci nad Sázavou.
    Déšť, sníh, mráz vítr... No, nic pro slečinky.
    Dal jsem si Jurášem háderko. Jeho požadavek na slavnostní foto u každé kontroly jsem vydržel plnit až na čtyřku. Když začal razit kontroly plavmo skokem ze skály, tak už jsem nevydržel a dovlík jsem ho do cíle.
    Můj plán, že ho přemístím do školky, mi tak úplně nevyšel. Nevím jak se to mohlo stát, ale najednou jsem měl na starost oddílovou školku já. Můj stratovní čas se neúprosně blížil, začal jsem hochy oblíkat... Janča to však stihla z lesa dřív, než jsem je stačil vrazit do "jeslí".
    Mistrovství je mistrovství a obtížnost tomu odpovídala. Rokliny na začátku, nevýrazná rozhraní a tvrdé umístění kontrol dali tušit, že to nebude žádný med. A ty dohledávky - uf.
    Výsledky

    P.S.
    Holky!
    V zájmu zachování manželské pohody si hlídejte své oddílové spoďáry!


    Mára



    18.4.2017

    Není lepší způsob jak oslavit státní svátek, než výběhem do lesa a šťastným návratem do cíle.
    Obhlídka našeho panství v Táboře a přilehlých državách nás zavedla na Kozí hrádek. V nepříliš hojném počtu jsme i přes dopravní kolaps v Benešově stihli startovní čas a byli přivítáni vlídným slovem pořadatele:"Pražáci přijeli!"
    Samotný závod probíhal v bratrovražedném soupeření Fandy a Juráše, kteří se i při rozdílných postupech potkávali až na pátou kontrolu. Jurášova volba přímo lesem, nikoliv po fáborkách, rozhodla a do cíle dorazil dřív.
    Výrazným bodovým ziskem utvrdil své první místo v oddílovém poháru v kategorii dětí a celkové třetí místo.
    Ani my veteráni jsme se nechtěli nechat zahanbit a do závodu šli, jako vždy, naplno. Já z tréninkových důvodů (protože jsem ji zapoměl doma) bez buzoly.
    Ideální počasí, rodinná atmosféra, co víc si přát?
    Pořadatelům díky.

    Výsledky a fotky.


    Mára



    1.4.2017

    Dnes jsme se sešli v hojném počtu a započali závod oslavovým způsobem.
    Po přípitku a nezbytné předzávodní přípravě, která u borců z kategorie HDR znamenala začmárat popisy nejrůznějšími pestrobarevnými vzory, jsme společně vyrazili na start.
    Fáborky jsou jistota a rozhodly rychlé nohy, počet skočených pařezů a u některých i dobře nahuštěné pneumatiky.
    Bez fáborků to šlo o něco hůře a někdy jsme měli potíže udržet nejen mapu správným směrem, ale i sebe v mapě.
    Nicméně závod to byl tak pěkný, že si naše veteránka vychutnala některé kontroly i víckrát.
    Výsledky s mezičasy.



    Mára



    1.4.2017

    Krásné jarní počasí, ideální startovní časy (alespoň pro některé) a bojovná nálada, vybízeli k velkým výkonům.
    Výsledky s mezičasy.



    Mára



    4.3.2017

    Rychle se oklepat po návratu z lyžáku a hurá do lesa! Trochu mi nebylo dobře, takže tomu odpovídal i ten čas, ale jinak pěkný závod v místech, kde jsem jako děcko objevoval pobíhání lesem a jako dospělý zde naběhal nějaké závody.
    Hned první kontrolu jsem si nevšiml měřítka, tak jsem trochu přestřelil. Další pak dobrý, jen jedna uprostřed ničeho mě trochu navedla k Šerlokům…no, spíš bordel uprostřed lesa! Nechápu, že se to někomu chce nosit tak daleko od civilizace!? U další kontroly jsem potkal plačícího chlapce, tak jsem mu trochu pomohl se zorientovat a po poradě, že po téhle cestě a pak první cestičkou vpravo jsem jenom sledoval, jak zmizel v lese. Po několika kontrolách jsem ho potkal opět brečícího a nadávajícího, tentokrát ale už s tátou. Ještě několik školáckých chyb při dohledávkách, které mě určitě stály i několik minut a opět jsem potkal dítko, tentokrát děvče. Vůbec nevědělo, kde je. Určili jsme další postup a hurá dál! Chápu, že někteří závodníci chtějí vyhrávat, ale stále nechápu někoho, když doběhne jako druhý, že se tlačí u kontroly a pak mu stejně trvá, než ji štípne!? Tři závěrečné kontroly se nesly v tomto duchu se dvěma závodníky a musím říct, že kdybych nebyl nechcípaný, tak jim s radostí budu ukazovat záda při závěrečném sprintu.
    Pěkný závod, slyšel jsem hlášky typu: od sprintu si představuji něco jiného, to jsem si měl vzít hřeby, kdybych to věděl, kvůli dvěma kontrolám přes asfalt, tohle a támhleto…škoda, že takoví třeba nepřipravují také pro ostatní. Z mého pohledu dobrá zkušenost a snad zítra s Jančou najdeme všechno!

    5.3.2017

    Tak to nakonec dopadlo tak, jak to mělo dopadnout již včera…začal jsem chrchlat a tak se nechtělo ani Janče, takže z dnešního závodu nakonec nebylo nic. Snad napřesrok!
    Ondra



    11.2.2017

    Po předchozích závodech jsme uznali, že někdy je lepší jít bez dětí a ty ponechat, aby si užili prarodiče, takže děti směr Človíčkov a rodiče směr nákupy a tréninkový závod! Start byl posunutý kvůli nahlášenému lovu divočáků, tak snad už tam budeme jenom my, bloudiči s mapami! Šli jsme s Jančou podobnou trasu (já B, ona C) až do 7. kontroly, takže jsme na sebe čekali a konzultovali postupy. Myslím, že Janička je zralá na vypuštění na samostatné bloudění od začátku až do konce! Na osmou se nám už cesty rozdělily, takže jsem pelášil za chlapíkem, co si „odložil“ svůj lístek na poslední kontrole, abych ho dostihl na další a on se nemusel vracet. Stihl jsem ho, uf! Na desítce byl malý paměťák. Bohužel jsem si neuvědomil, že ho lze jít v libovolném pořadí, takže jsem zvolil postup podle čísel, což se ukázalo, jako nejméně výhodné a naběhal jsem si asi půl kilometru navíc. Jinak už to šlo hladce až do cíle, kde už na mě čekala poměrně vychladlá Janička. Díky za pěkný asi poslední závod na sněhu-polobřečce a novou zkušenost se značením MTBO!
    Ondra



    11.2.2017

    Tak na tenhle závod jsem se moc těšil! A ke všemu ho připravoval Lukáš Kettner, takže jakmile jsem to zjistil, hned jsem mu to psal Celý podzim se morduju s mapami z roku 1970 a 1991, abych Janče, ve volných chvílích mezi prací na chatě a hraním s dětmi, připravil pěkný okruh a ono se to nakonec „samo“ nabídne. Vrátili jsme se čerstvě z týdenních hor s dětmi a mými rodiči a na druhý den se uvolili druzí prarodiče na hlídání, takže po nezdaru na Pankráci jsme měli volné pole působnosti. Dorazili jsme jak jinak se zpožděním. Janča neohroženě zavelela směr přes rybník a hurá do prvního kopce. Nejsem si jistý, jestli by sama našla všechny kontroly, ale známé prostředí mi dává jistotu, že aspoň v nejhorším dorazí na chatu. No, razíme na dvojku. Trochu ji nutím k postupovým bodům, ale nechci dělat chytrého, když skoro přesně vím, kde je další kontrola, tak jí spíš napovídám, aby si to zjednodušila a nehledala v mapě každou blbost, která ji akorát odvádí od cíle.
    Potkáváme sousedku Petru s holkama a dozvídáme se, že Honza šel C, 9km. Tak to mu nezávidím, ale pořád to nejsou A a B, které jsou pouze vrstevnicové a delší. Určíme si postup na trojku a míjíme historický vývrat, který je i na mapě z ´91! Janča se stále orientuje podle Charváťáku, tak se skoro zapomenu připomínat s postupovými body, ale nakonec čtyřku zvládne téměř celou sama. Ještě ji donutím určit si postup na sběrku a přes malý rybník do cíle! Tam nás čeká mňam mňam koláč a jdeme se pokusit vytopit chatu! Velice příjemný trénink, doufám, že se mi podaří v létě připravit podobné, nejenom ten fáborkovaný pro děti…i když ten měl koncem léta také docela úspěch, i když drobně mrholilo…
    Ondra



    28.1.2017

    Kosa jak blázen a tak jsem dostal nápad, co takhle vytáhnout rodinu na malý výlet s kontrolami, když to máme skoro za humny!?
    Slovo padlo, kočárek je jistota, oběd dáme v hospodě. No to potěš! Slaná polévka, jeden kuřák na celou hospodu, ale jako by jich tam bylo aspoň deset, ještěže byly aspoň hranolky!.) Berem mapu a je nám jasné, že se organizátorovi moc nechce na nás čekat. Prý to šel 2 hodiny, nejlepší čas byl uváděn 50 minut běžci. Noo, koukl jsem do mapy a říkám si, že když bych asi teda jako běžel, tak bych tomu dal tak 35 minut, ale nic. Máme kočár, Janča kroutí mapou jak volantem a Otík jde jenom když chce on. Rozhodli jsme se pouze pro pár kontrol a i to jsme nakonec zkrátili, protože jsme se asi v té hospůdce moc nahřáli a teď nám mrznou kosti. U první kontroly Otík nabíhá na větrání z metra a z něj jde teplo! Načež za chvíli se schovává za sloupy a ucvrnkne si. Rychlá akce (Janča má připravenou celou pohotovostní tašku, kde jsou podle mého spodní prádlo a ponožky i pro mě!) a jdeme na druhou! kontrolu. Míjíme dvojice běžců běžících v protisměru (volné pořadí kontrol, takže neřešíme, ale poznávám v nich lidi, co vybíhali, když jsme dávali polívku). Třetí kontrola už je skoro nad naše síly, když Otík chce vybíhat a sbíhat kopečky. Čtvrtá je na pěkné vyhlídce nad schodištěm, které musí Otík za každou cenu sejít sám! Pátá je naše konečná. Více psích exkrementů na metr čtvereční jsem dlouho neviděl, tam snad chodí bobkovat o závod! Dorážíme do cíle a cestou metrem a pěšky domů nám děti na střídačku usínají. Otík nakonec odpadne v kočáru a Víťa v náruči.
    Ondra



    27.1.2017

    Je pátek, většina lidí jde domů k televizi nebo k pivu do hospody, ale dřív než si tohle dopřeji, zajdu na orienťáček ve známém prostředí! Podél Rokytky mám za léta práce v Karlíně naběháno, tak uvidíme, jaké to tu je z pohledu bludičky. Start v hospůdce, náčrtek místo mapy stačí a jdeme. Údajně to má být 16km, tak trochu váhám nad využitím tramvaje. Převléknu se a jdu. Označení kontrol: levý/pravý břeh, přední/zadní strana střed, dole/nahoře, špendlíkem označit a frčet dál. Od druhé kontroly jsem to vzal po břehu a myslel střídavě na školení, kde jsme probírali nevýhody nejkratších cest, a na kamaráda, který takhle jednou zaplaval a poznámku k závodu, že spadnutí do vody neznamená porušení pravidel Měl jsem si sice vzít nějaké neklouzavé boty a možná taky lepší baterie, ale co, někde u 16. kontroly mi začala blikat a pak už jsem nesvítil. Cestu jakžtakž znám, ve městě se docela svítí, k čemu vlastně ta baterka!? Aha! Nevidím na kontroly a na špendlík! Na kontrole se mi podaří ještě přesvědčit, aby chvíli zablikala a tak dobíhám s docela dobrým pocitem. Panák, pivo, večeře a dlouhá cesta sockou domů, to je správné zakončení tohoto večera!
    Ondra
    Výsledky



    18.1.2017

    Abychom přes zimu úplně nezapoměli, jak vypadá mapa, vyrazili jsme na Novoročák do Zvole, stylově v oddílových čapkách.
    Původní ambiciozní plán na početnou účast nevyšel a zbyli jen ti skalní. Juráš, Káča a Mára. Stálo to však za to.
    Les připomínal ledové království.
    Závod nebyl z nejlehčích. Mapu jsme sice viděli, byla dooost velká, ale jedna pro všechny. Paměť jsme příliš nepokoušeli, to by vyžadovalo dvojitou dávku gingo biloba a tak jsme se vydali nazdařbůh do lesa. Kontroly se moc nebránily a my plnili průkaz okýnko za okýnkem. Neodhalili jsme pouze dvě, na které nám nezbyl čas.
    I přesto jsme reprezentovali Čepíky pěkným čtyřicátým místem.
    Nezapomeňme ani na první body do oddílového poháru!
    Mára
    Výsledky



    Po kontaktování Sparty, jestli nemají mapu Spořilova, se mi dostala konečně do ruky! Chybí tam pravda nějaká ta hospodárka, ale co, na trénink to stačí. A taky na procvičení práce s Ocadem! Trochu jsem si připomněl, co všechno mi říkal Přéma, něco dohledal na o-news a tak a dost večerů strávil prokousáváním nezdary a omyly. Výsledek ale byl: třikrát jsem připravil v úterý v noci cca 3 km dlouhý okruh a Janča to ve středu dopol oběhla a sebrala No a pak jsme si vzali jednou dovolenou bez dětí a vyrazili na chatu! Ale ne jen tak,ale na lesní dobrodružství! Janča měla ještě odpoledne čtení v knihovně, bylo to tak i naplánované, ale trasa byla asi o trochu delší a já neúprosný v hledání, teda…nechal jsem v tom trochu Janču koupat. Dostala vždy ústřižek, aby neviděla celou trasu a šla. Pravda, mapa z 1970 byla trochu nečitelná a trochu zastaralá, ale je to původní ještě starý typ mapování, tak to jistě ocení V místě kontroly (pečlivě jsem to několikrát v předchozích měsících oběhl, abych věděl, jestli to tam vůbec ještě je) jsem jí dal zasloužený dárek a pokračovali jsme. Osm kontrol a příjemný osmikilometrový výlet skončil skoro za tmy.
    Přihlásil jsem se na školení T3, abych pochytil nějaké zajímavosti a trochu se poučil a naladil na jarní sezonu. Vrchní školitel měl pěknou trefnou vyřídilku, takže fakt bezva poznámky nejenom k orienťáku, ale i všeobecné k postoji trenéra a tak. První den jsme vyběhli do Krčáku na malý okruh a k tomu výživné přednášky. Druhý den hned po ránu rozcvičení v kunratické sokolovně. Jít ten kruhák třikrát, tak se asi docela zapotíme!:) Přesun do učebny a další přednášky s praktickým mapováním, tohle jsem nikdy nezažil z pohledu dítěte, takže velká neznámá. Pro mne byl orienťák vždycky jen: dostaneš mapu a poraď si, jak umíš! Docela mi to vychází, ale tohle by mě mohlo trochu posunout nebo spíš usměrnit Všechny nabyté poznatky, dřív než je budu uplatňovat v praxi, vyzkouším na Janče a uvidíme!:)
    Ondra



    18.12.2016

    Tak mě to zase chytlo!
    Touha po zážitku, dobrodružství, trochu asi i závod, výzva. Koukl jsem se na předchozí ročníky a upřímně nevěděl, jestli to bude zábava nebo se tiše nevytratím. Ten den ještě byla oslava prababiččiných narozenin kousek od startu, takže připravené věci s sebou a hurá s plným břichem na to. Pohodová nálada kolem a setkání se známými tvářemi shodila malou nervozitu a už se rozdává Večerník! Čtyři mapy s orientačním bodem-startem na každé z nich a... je to zrcadlově! Zrovna tenhle týden jsme se doma bavili na téma pravá, levá ruka a ženy. Pravidlo pro dnešní večer: když je to na mapě doleva, tak ve skutečnosti jdi do pr...ava! Jednoduché. Pěkné popobíhání po Jižňáku, dvakrát stejná kontrola, několikrát šlápnutí do ledové louže a po doběhu 17,5 km asi tak odpovídalo mým dnešním dovednostem.
    Ondra
    Výsledky



    11.12.2016

    Jedu takhle se Stříškama směr Vary, abych si udělal malý výlet nad Jáchymov, kam se chystáme na lyžák a cestou zpátky jsem si připravil menší dobrodružství v podobě areálu pevných kontrol na Kladně. To vám teda bylo! Prvních asi pět kontrol jsem stihl ještě ráno, než jsme se srazili. První nebyla, druhá umístěná jinde, třetí nebyla, čtvrtá nebyla, pátá umístěná na špatném plotě. Skoro jsem si říkal, jestli se tam navečer vůbec má cenu vracet!? Nedalo mi to a šel jsem i zbylé. Některé byly vcelku pěkně pohodově umístěné, dvě chyběly (asi se mi nepodařilo najít kout paseky, střed mokřiny a opět: záhyb paseky) Jinak vcelku roztomilé, rád bych si to prošel ve dne, abych viděl co všechno tam je a není. Po zkušenosti s APK Hostivař a VOSA je mi docela jasné, že nenechavé ruce návštěvníků udělají své, ale také je nutné jednou za rok projít trať a obnovit kontroly, aby byly co k čemu.
    Ondra



    2.12.2016

    Po několika přípravných trénincích na Spořilově si Janča zaslouží skutečný závod, aby prokázala, jestli něco pochytila. Sice se jedná o noční, ale to snad nevadí! Vzali jsme i obě děti s kočárem, tak bude určitě o zábavu postaráno. Otík dostal fungl novou baterku, tak s ní svítí už od metra. Dorazíme na start a klasika. Otík se sekl, Víťa v povozu neprotestuje. Po pár metrech se Janča chytá a dokonce se v mapě zorientuje a pokračujeme správným směrem. Nějakou kontrolu raději vezmu s Otíkem sám, akorát se při návratu zhrozím toho, že v případě minutí Janča nemá mobil. Naštěstí ten náš povoz je dostatečně označený, takže jdeme skoro najisto a už je tu cíl a v něm Mikuláš a anděl s malou sladkostí pro děti. Pěkně vymrzlí dorážíme domů s polospícími dětmi.
    Ondra
    Výsledky