• 3.6.2018

    Zatímco někteří obrací seno, skalní Čepíci odjíždějí do Číměře, kde se koná dvoudenní závod žebříčku B východních Čech. Cíl je po oba dny v dětském táboře Bíla Skála. Už se na nás nedostalo s chatičkou, tak si vezeme svůj karavánek. A nutno dodat, není nad vlastní postel. Večer, v příjemném chládku, testujeme nový gril, co jsem dostala k narozeninám. Klobáska, ananas, cuketka, brambory... Prostě skvělé.
    V sobotu se běží klasika. Se soupeřkou se stále potkáváme u kontrol a zase se vydáváme každá svou cestou, abychom se následně u další opět potkaly. Postupy jsou dlouhé a není se čeho chytit, všechny cesty jsou jen napříč. Na konec se rozhodnu oběhnout kopec a konečně svou soupeřku setřásnu na dobro. Ale i tak končím bohužel o dvacet sekund poslední. Na neděli musím lépe naladit formu.
    Tleskáme pořadatelům za podporu pitného režimu. Velké množství občerstvovaček, dokonce i na startu, se v tom vedru hodilo.
    V neděli je na programu krátká trať. Já se ztrácím již na první kontrolu, ale naštěstí mám v patách předsedu, který mě nasměruje. Pak už to jakžtakž jde - až na pár kontrol..:-) Končím opět poslední, ale je velmi malý počet závodnic.
    Neděle je ale hvězdný den Máry. Slaví úspěch s druhým místem a je to zatím nejlepší umístěni veteránských Čepíků v historii, gratulujeme. Je vidět, že předsedu jsme zvolili správně.
    Jiřík na trati posbíral krásnou kytičku a František si postupy po fáborkách již umí pěkně zkrátit a tu a tam se i nesměle pustí mimo cestu. Někdy sice na druhou stranu, než by měl, ale do cíle vždy dorazí.
    Odjíždíme, musíme ještě do lázeňského města zaparkovat karavan. Cestou jsou děsné lijáky, ale alespoň máme umyto. Nějak si nedovedeme představit, jak může seno v takových lijácích uschnout.

    Káča


    Co k tomu dodat?
    I když mi krátká sedí líp a druhé místo je fajn, stejně mám radši klasiku. Dlouhé postupy s možností volby, mapa, která svou velikostí připomíná spíš letajícího draka, poznávání odlehlých míst na mapě i mimo ni...

    Celou trať pěkně mapuju, držím vcelku ucházející tempo a na poslední kontrolu sbíhám z kopce. Mám to vymyšlené - oběhnu skupinku stromů a zahnu doleva. Jenže jsem při tom sbíhání zakopl o pařez. Sice jsem to několika plavnými skoky ustál, ale musel to být bludný pařez, protože jsem skončil o louku vedle. A než mi to došlo, tak už jsem byl až za potokem. Po chvilce nadávání a točení s mapu beru správný směr a snažím se dohnat ztracené minuty. Bohužel do cesty se mi znovu postavil potok, tentokrát už bez mostíku.
    Neváhám a skáču.
    Nedoskočil jsem a okusil jsem teplotu vody. To jsem ještě netušil, že ve srovnání s teplotou sprchy v umývárkách, jsou toto úplné lázně.
    Končím pátý, což je vcelku pěkné i s takovým kufrem.
    V neděli si to dám nejdřív s Juráškem. Pojímáme to jako zdravotní vycházku. Má nový kompas tak určuje směr. Většinou správný, pokud tedy kolem neproletí motýlek. To pak jdeme směrem za motýlkem.
    Jsem rád, že už cestou nesbírá klacíky, kameny, žaludy a podobnou zátěž, která nás cestou jen zdržovala. Přeorientoval se však na jedlé plody, jahody a borůvky. A také na okrasné květiny, prý pro maminku.
    V cíli dokonce zapředl odbornou botanickou diskuzi, co že to vlastně utrh.
    Nechávám ho ve školce a jdu si to dát ještě jednou, tentokrát bez fáborků. Máme to pěkně postavené a až na jedno zaváhání u oplocenky, kterou jsem nemohl v mapě najít, mi to pěkně odsýpá a je z toho druhé místo. Sprchu tentokrát neriskuju, včera mi otužovací vložka úplně stačila.
    Nezbývá než poděkovat pořadatelům za vydařený víkend. Díky.


    Mára



    3.6.2018

    V neděli vyjíždíme na závody do východních Čech - Nová Ves nad Nisou. Po příjezdu nás zarazí studené počasí (nemáme sebou mikiny) a mokro v lese. Trochu jsme si odvykli na vlhkou půdu pod nohama, vždyť jsme letos ještě nemyli boty. Zrovna na to předseda cestou upozorňoval.
    První vyrazí na trať Mára, pak já. Zatímco my hledáme v lese kontroly , snažíme se neutopit v bažinách a nezlámat nohy na šutrech, Jurášek ve školičce obíhá již třetí závod za bonbónek. Nakonec se dostane i na opravdovou trať, sice kvůli němu musí znova vybalit start, ale naši mužský jsou prostě neodolatelní. Děkujeme pořadatelkám za tu službičku, ale to se prostě stihnout nedalo, i když měl Mára čas 0.00. Jiřík má opravdu závodní náladu a celý závod běží.
    Naše výsledky odpovídají našim možnostem, takže zase nejsme první. Nevadí, ostudu jsme jako Pražáci neudělali.
    Neodoláme místnímu jídlu ve vegy pointu a nutno podotknout, že je to naprostá špica.
    A nebyl by to výlet na sever, kdyby Máru zase někdo neoslovil a nevzpomínal na mladá léta, kdy bydlel na samotě v hájence. Čas je ale neúprosný, jelikož děti, které jako mladý zapíjel, ho nyní obsluhují.
    Závod se nám moc líbil, určitě bychom do těchto končin zase rádi zavítali. Bylo prima změnit terén i klima.


    Káča



    2.6.2018

    V sobotu vyrážíme na závody do Ondřejova.
    Příjezd je trochu komplikovanější, jelikož se zde koná I závod veteránů. Fára jsou to tedy božská.
    Zatím co Mára šlape dva kilometry od parkoviště, zakládáme základní tábor v posekaném sadu. Hned na nás zaútočí klíšťata, ale my útok opětujeme chemickými prostředky. Ve stínu stromů je zde ale moc krásně.
    Zanedlouho se dostavují i noví členové, Ivča s Kamilem a klukama, kteří budou prvně závodit pod Čepíkovskými barvami.
    Trať je pěkná, všichni mají plno dojmů a Pařízci nasbírali spoustu zkušeností.
    Prohlídku hvězdárny vzdáváme, protože po bližším zkoumání, zjišťujeme, že trasa trvá dvě hodiny. Odjíždíme a doma vyndáváme ještě pět klíšťat. A další ještě druhý den.
    Doufám, že po mě ještě nějaké neleze. ;-)


    Káča



    16.5.2018

    Už skoro ostřílení jsme dorazili na shromaždiště na závod v Milíčáku.
    Černoch vystál frontu a během ní se děcka převlékla, našla popisky a ještě dorazili malí Černoušci i s maminou.
    Na start to byl pěkný lán cesty s malou zoo u rybníka (kachny, ryby a nutrie), ale musím pochválit samostatnost dětí, které tam dorazily samy a taky samy odstartovaly! Kupodivu na malém prostoru jsme se za závod potkali akorát jednou a holky překvapily, že tentokrát snad i bloudily samy:)

    V cíli jsme byli opět podobně (ca 45minut) a nakonec k našemu velkému překvapení jsme nečekali na Áďu, ale na Matěje, který si na začátku vzal špatnou mapu! K jeho chvále ale patří, že si toho všiml a zachoval se duchapřítomně, vrátil se a došel závod bez DISK! Kašpar měl stejnou trasu jako D14, takže srovnání starších! Anketička první, Kašpar druhý:) Také s námi byla poprvé Radka a vůbec se neztratila, naopak v cíli podobně jako Anetička - Anketička! No a v cíli se na nás chystal velký bouřkový mrak, takže jsem děti vyhnal i s Černoušky směr metro, protože Matěj byl v nedohlednu, ikdyž nakonec z toho bylo akorát pár osvěžujících kapek. Příští středu sprint v Tróji s Vítkem, za 14 dnů Krčák opět s Ondrou!


    Ondra



    16.5.2018

    Středa - 1. PPŽ v Hostivicích!
    Dlouhá cesta metrem a pak s příjemným autobusákem byla odměněna blížícím se tmavým mrakem a naším druhým závodem v pražských lesích.
    Registrace a tak a pak už rychle na start, než začne pořádně pršet!
    Bohužel jsme to nestihli, a tak startujeme za deště. Mapy a popisky nám postupně moknou, bojím se, že to bude trochu omezení a že někteří nedokončí kvůli rozmoklé mapě. Nestane se tak a dokonce se ještě jednou potkáváme v lese a všichni pokračujeme ve svých trasách!
    Když už konečně trochu přestává pršet, postupně se scházíme v cíli. Kluci jsou už v teple v hospůdce a holky dokončily těsně po sobě a následují je. Všichni mají velkou pochvalu, že nevzdali ani přes nepřízeň počasí a našli všechny kontroly, teda, až na Kašpara, který si nějak neporadil s první kontrolou.
    Velké poučení pro příště: lítačku s sebou, nějaké penízky na případné občerstvení a hlavně: převlečení podle počasí! Náhradní ponožky, kalhoty, tričko, příp. botky a nějaká mikina.
    Díky pořadatelům za pochopení se začátečníky a za připravený závod! More háj!
    Mimochodem jsem byl 44. Ze 130, ztráta na vítěze 17 minut. Polepším se. Cestou jsem radil: na začátku klučinovi a Kašparovi, pak brečícímu chlapečkovi, potom jednomu na fáborkách a holkám u třetí kontroly a ještě jsem se potkal s kašparem...
    no jo no, moc se zakecávám.


    Ondra



    10.5.2018

    Ve čtvrtek byl Pohár škol v OB!
    Sešli jsme se v Krčáku, abychom se proběhli po lese se svými svěřenci. Mára - ZŠ Kunratice, Ondra - ZŠ Lyčkovo náměstí a samostatná jednotka Fanouš-ZŠ Olešská.
    Poměrně ostrý začátek do kopců, nějaké dlouhé přeběhy, ale nakonec si s tím všichni poradili!
    Závod proběhl v příjemné atmosféře a ve vzájemném poměřování opět jednou zvítězil Černoch nad předsedou.
    Zřejmě to bude pravidelným připravováním tréninků pro děti, i když moc netrénuje a běhá závody po maximálně dvou hodinách spánku. Ale jak říká předseda sám: "Doraž na nějaký pořádný závod a tam se ukaž!".
    Tak tedy někdy příště...


    Ondra



    1.1.2018

    Jak na Nový Rok ...

    Nabídce k novoroční procházce po lese se nedalo odolat.
    V kompletní sestavě ..Píků jsme dohledali, co šlo a dokonce jsme se všichni vešli do časového limitu.
    Počasí přálo výkonům a zahajujeme nový ročník O největšího Čepíka ziskem několika bodů.


    Výsledky zde.


    Mára